Zpět

Společnost Topičova salonu

Společnost Topičova salonu je spolek vzniklý v roce 2007 za účelem provozování výstavní a další kulturní činnosti v Topičově salonu. Mezi jeho další aktivity patří vydavatelská činnost. S aukčním domem spojuje Společnost pouze místo činnosti a její předmět, tj. umění jako takové, nikoli způsob a náplň činnosti. Jde tedy o zcela nezávislé subjekty vzájemně participující při využití výstavních prostor Topičova salonu.

 

Společnost Topičova salonu z.s.: zal. 11/2007, č. j. VS/1-1/69489/07-R

IČ: 22693271

Bankovní spojení: Raiffeisen Bank, č. ú.: 7348249001/5500

Kontakt:+420 721 462 414, info@topicuvsalon.cz

 

Jednatelka: Anna Stárková

Členky Výboru: Zuzana Minářová a Kateřina Turková

Členové: Petr Vaňous, Milan Pech, Lucie Šiklová, Lucie Preissová, Eva Holá a Nikolaj Ivaskiv.

Čestné členství: Pavel Preiss, Jiří Kuthan, Jaroslava Šiktancová, Karel Kerlický, Jan Rous, Jiří Rybář.

Vzpomínka na zasloužilé členy: Pavel Vašíček, Zdeněk Vašíček, Marius Kotrba.

Spolupráce: Magdalena Juříková, Marie Klimešová, Alena Potůčková, Petr Rezek, Jan Rous, Jiří Valoch, Jaromír Zemina, Petr Zhoř, Jindřich Nosek, Irena Lehkoživová, Barbora Špičáková, Karel Oujezdský, Miroslava Hlaváčková, Marianna Placáková, Adéla Machová, Alice Hekrdlová, Petr Šámal, Petr Štembera, Tatjana Štemberová, Tomáš Winter, Matěj Mauric, Iva Mladičová, Jana Cermanová, Hana Larvová, Petr Wittlich, Richard Drury, Michal Janata, Pavel Mikeska, Ivan Neumann, Marek Pokorný, Jiří Machalický a dlaší.

 

Odbornost a vysokou kvalitu programu zajišťují kurátoři jednotlivých výstav a další odborníci, koordinaci výstavního programu a provoz galerie Výbor Společnosti. Tím je umožněna kurátorská nezávislost a zároveň nezávislost Topičova salonu na jediném názoru. Kurátorům je poskytnut prostor pro čistě odbornou práci oproštěnou od realizačních úkolů. Program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí Společnost prostor nastupující umělecké generaci. Svým zaměřením galerie doplňuje uměleckou nabídku hlavního města Prahy.

 

Koncepce výstav

2008

Program byl v prvním roce budován na půdorysu tvorby pro české umění nesporných osobností, viděných ale v určitém kontextu, jako třeba v blízké tematice díla Jiřího Koláře, Karla Valtera, Čestmíra Kafky, Ivana Ouhela, Huga Demartiniho (koncept – místo, krajina, příroda). Výstavní soubory umělců byly představovány tematicky, ne průřezově nebo v nějaké obecné prezentaci. Na tyto výstavy programově navázala v projektu INtroCITY skupinová výstava mladých autorů, vybraných kurátorem Petrem Vaňousem.

2009

Základním tématem výstavního programu v Topičově salonu v roce 2009 byl člověk a jeho prostor. Program tak navázal a rozvíjel koncepci z roku 2008, která zvažovala různé způsoby pojetí krajiny a prostoru jako místa možného konání, prostoru lidské aktivity. Výstavami Otakara Slavíka, Dagmar Hochové, Antonína Střížka, Petra Veselého, Máriuse Kotrby či mladých autorů byly zastoupeny výstavy malířské, sochařské, fotografické, i nová média, a to jak projekty monografické, tak koncepční, hledající svorníky názorově a formálně různorodé tvorby současné mladé i střední generace (Černobílé zlaté město 09).

2010

V návaznosti na předchozí sezony se program ve třetím roce vrátil k tématu krajiny a lidské figury, které ukázal v odlišných reflexích. Na příklad projekt výstavy Jitky Válové představil její dílo ve zhuštěném výběru a alespoň zčásti v kontextu s tvorbou její sestry Květy. Výstava manželů Zorky a Jana Ságlových otevřela prostor ke konfrontaci jejich specifického pohledu na krajinu. Strukturální obrazy pohybu a světla Olgy Karlíkové připomněly autorku, která svou tvorbou přesáhla místní kontext. Především její záznamy zvuků přírody jsou v českém prostředí nezaměnitelné. Výstava Rudolfa Volrába připomněla osobnost, která nebyla dlouho výstavně zmiňována, jejíž vliv je však patrný u řady českých autorů 2. poloviny 20. století. Jitka Svobodová ukázala zejména autorčiny současné práce snažící se postihnout nestabilní nehmotné stavy, kouře, mraky. Výstava Dvě hodiny patnáct/ Zweistundenfünfzehn – představila mladé umělce z Drážďan a z Prahy.

2011

Zatímco předchozí ročníky rozvíjely především téma figury a jejího prostoru, soustředil se program v roce 2011 na citlivost a citovost, diference emocionálního uchopení dějů v určitém místě za určitých okolností a expresivitu jejich vyjádření. Jestliže u Daisy Mrázkové jsme mohli pozorovat zejména citlivost a hledání dokonalého a přitom osobního vyjádření barvou či tvarem, u Jana Merty sice nenápadně, ale přitom jistě, se projevila citovost (vztah k místu, osobě, či mravnosti), vymezená jeho citlivostí malířskou. U hlav Františka Pacíka byla citovost a expresivita převažující, podobně tomu bylo i na výstavě Dalibora Chatrného, který se soustředil na práci s textem. Marie Blabolilová se k citlivosti obracela ve svých Zastaveních a tajemných krajinách a zátiších plných tichého chvění. Výstava současných mladých autorů (Vladimír Véla, Viktor Pešat a Ondřej Maleček) již svým výstavním názvem EX naznačila vyšší míru citovosti až exaltovanosti.

2012

Téma předchozího ročníku bylo rozvíjeno i v dalším roce. Dílo vystavujících autorů o něm osobitě pojednává v různé míře. Jestliže u Jindřicha Zeithammla jsme mohli pozorovat zejména citlivost a hledání dokonalého, a přitom osobního vyjádření barvou či tvarem, v obrazech Vladimíra Nováka je vždy spjata krajina s člověkem. Je to otázka existenciální, a nejen rozumová, ale především citová. Stejně tak u Josefa Žáčka, v jehož případě jeho citovost, sice obsahově zašifrovaná, je reflexí dějů – situací, jimiž je bezprostředně obklopen a ke kterým vyjadřuje svůj kritický postoj. Výstava Geometrův zlý sen, koncipovaná Petrem Vaňousem, představila autory několika generací, kteří se ve své vizuální práci věnují revizi tradiční geometrie a objevování jejích nových forem. První z výstav o jednotlivých etapách Topičova salonu, výstava Karla Šlengera, nyní téměř neznámého, ale ve 4. Topičově salonu velmi úspěšného autora, připomněla 75. výročí vzniku 4. Topičova salonu. V dobovém kontextu s touto výstavou proběhla i fotografická výstava Alexandra Paula, která ilustrovala na příběhu významného fotografického ateliéru, firmy a osobnosti nejen dobovou atmosféru, ale i tehdejší vynikající úroveň české fotografie.

2013

Výběr autorů na rok 2013 vyzdvihuje téma hledání osobního řádu v dílech umělců formálně různorodých – od sisyfovského snažení Jánuše Kubíčka stále hledat a nacházet výtvarný tvar, výraz a barevnou i tvaroslovnou harmonii, přes vcítění se do řádu přírody v obrazech Vladimíra Kokolii, přes chaos a řád, emoce a racionalitu v grafických pracích a pracích na papíře Marie Filippovové, nově, jako náhradu v programu, osobní hledání a poznání Richarda Konvičky. Toto hledání vlastního, osobního řádu spolu se řádem obecně platným, je završeno výstavou Diskrétní transformace, v níž kurátor Petr Vaňous vnímá echo, náznaky nového procesu, v němž postupně zanikají tradiční představy o uměleckých normách a místo nich nastupují rozmanité trajektorie individuálních autorských cest, kterými však jako by prosvítaly obrysy jakési nové zákonitosti. Výstavní plán 2013 připomíná 95. výročí vzniku 3. Topičova salonu (1918 – 1936) výstavou prací Julie Winterové-Mezerové, rodačky z Úpice, která byla významnou ženskou malířskou meziválečného období a v Topičově salonu za svého života dvakrát vystavovala.

2014

Výstavní plán roku 2014 se zaměřil na spirituální tématiku a hledání duchovních hodnot. Filosofické a morální otázky položil divákům svou přehlídkou Svatopluk Klimeš a doutil návštěvníky hledět do vlastního nitra. Výstavou Jiřího Štourače se zas podařilo poukázat na ticho a chvění, křesťanské hodnoty i rodinné snímky z běžného života, v nichž Boha lze spatřovat každodenně. Společná výstava manželů Elsi a Františka Kynclových se v Topičově salonu otevřel prostor pro hledání řádu a schémat vzniku světa a jeho přirozených zákonitostí. Čtvrtý ročník studentského projektu CRASHTEST nazvaný Bože, cože?! pátral v nejaktuálnějším uměleckém prostředí po spirituálních hodnotách a přechodu do jiných světů. Karol Ondreička probudil fantazii návštěvníků a zavedl otázky do světa Hieronyma Bosche. Kosmologií a řádem se zabýval ve své výstavě i Luděk Filipský, který v Topičově salonu vystavil obrazy i prostorové instalace. Rok ukončila velkolepá jubilejní výstava obracející se k výročí 120 let Topičova salonu. Svou muzeální a historizující instalací evokovala původní Salon a představila nejvýznamnější umělce, kteří v galerii svého času vystavovali.

2015

Rok přeměny a přerodu byl započat výstavou A. R. Penck a Lubomír Typlt, na níž se v jednom sále potkal učitel se svým žákem. Druhou výstavou roku se stala skupinová výstava nejmladší a střední umělecké generace nazvaná Jehla v kupce sena. O přeměnu se pokusila i Alena Kučerová výstavou postup, kde bylo poukázáno na celoživotní dílo autorky a výstava se stala poctou umělkyni. Michaela Maupicová společně s Mílou Preslovou vnesly do roku Ženy a proměny světlo svou vstavou Mezičas, na které byly k vidění obrazy, plastiky a fotografie. Další ročník CRASHTESTU: Transmise se zabýval 3D tiskem a změnami v pojetí tradičních uměleckých oborů. Výstava Zbyňka Sedleckého byla zacílena na nejnovější autorovu tvorbu a jeho zájem o „fotografické“ zachycení skutečnosti a její transformaci do obrazu. Rok zakončila jublejní výstava k období let 1950-1991, kdy galerie fungovala pod hlavičkou nakladatelství Československého spisovatele. Pro důstojnou oslavu a dovršení roku transformace a Ženy byla vybrána Naděžda Plíšková. Její tvorba byla představena plastikami a grafickými pracemi.

2016

Rok byl zahájen skupinovou výstavou maldých umělců Materiálový experiment. Následovaly monumentální a haptické Statuofilie Jana Kováříka, betonové sochy a magické abstraktní krajiny Tomáše Polcara, Intimita obrazů a kreseb Anežky Kovalové, tvrdost, žert a ženskost Margity Titlové Ylovsky a barevné nekonceptuální malby Miloslava Mouchy. rok byl doplněn o dalš ročník studentské výstavy CRASHTEST6, která se obrátila k performance a happeningu.