Výstavy aktuální:

  • 7. 2. 2017-3. 3. 2017

    klub

    Jan Hendrych

    Pořádá 1 Art Consulting Brno-Praha.

    OLYMPUS DIGITAL CAMERA
  • 7. 2. 2017-10. 3. 2017

    salon

    Monika Immrová

    Grafická tvorba, reliéfy i plastiky.

    OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Připravované:

  • Jindřich Růžička

    Vernisáž se uskuteční v pondělí 3. dubna od 18 hodin.

    4. 4. 2017-17. 5. 2017

  • CRASHTEST 7

    Vernisáž se uskuteční v pondělí 12. června od 18 hodin.

    13. 6. 2017-7. 7. 2017

  • Roman Trabura

    Vernisáž se uskuteční v úterý 11. července od 18 hodin.

    12. 7. 2017-18. 8. 2017

Minulé:

  • klub_pozvánka

    Design z odpadu

    Pořádáno 1. Art Consulting Brno-Praha.

    17. 1. 2017-20. 1. 2017

  • hhhh

    Anna Klimešová

    Pořádáno 1. Art Consulting Brno-Praha

    15. 12. 2016-8. 1. 2017

  • Lamr_pozvanka_Topic_2016_web

    Aleš Lamr

    Nové ženy

    Pořádáno 1. Art Consulting Brno – Praha

    8. 11.-9. 12.

Všechny minulé

Přednášky / besedy / představení:

  • sdfghj Detaily

    Besední úterky

    Nepravidelné přednášky a besedy galeristů, sběratelů, historiků umění i široké veřejnosti v Topičově salonu vždy v 18 hodin. Vstupné 60 Kč/ 30 Kč.

  • OLYMPUS DIGITAL CAMERA Detaily

    Divadelní/filmové/hudební středy

    Nepravidelně konaná malá klubová představení propojující historii Topičova salonu se současnou scénou. Začínají vždy v 18 hodin, vstupné dle typu představení.

  • IMG_2794 Detaily

    Literární čtvrtky

    Nepravidelně konaná autorská čtení, prezentace knih a diskuze nad nimi začínají vždy v 18 hodin. Vstupné dobrovolné.

  • IMG_0131 Detaily

    Páteční výtvarné dílny

    Nepravidelné tvořivé dílny ke každé výstavě určené pro skupiny žáků ZŠ a SŠ. Objednání předem přes e-mail, cena 20 Kč/účastník.

O Topičově salonu

Topičův salon vznikl v roce 1894 jako výstavní síň a prodejna Topičova nakladatelství na Ferdinandově, dnes Národní třídě. Nevelká jednoduchá stavba protáhlého půdorysu s prosklenou železnou konstrukcí stropu podle návrhu architekta Jana Zeyera připomínala industriální architekturu, kterou bylo 19. století fascinováno jako nejmodernější stavební možností. Svou verzi modernosti se nakladatel se svým poradcem a výtvarníkem nakladatelství Viktorem Olivou od počátku snažil vložit i do výstavní činnosti, konfrontující české a evropské soudobé umění: rozsáhlá Výstava grafických umění v roce 1896 uvedla například na šedesát evropských grafiků, mezi nimi Toulouse-Lautreca, Ropse, Vogelera, i když z českých umělců jen Emila Orlika. Česká tvorba byla však prezentována dílem „kosmopolitů“ Luďka Marolda nebo Alfonse Muchy, salon podvakrát vystavil souborně dílo Mikoláše Alše, k němuž se hlásila nastupující generace mánesácké moderny. Tu také v roce 1898 salon představil na dvou výstavách SVU Mánes, propagovaných plakáty Arnošta Hofbauera, které otevřely éru moderního českého plakátu. Po přestavbě nakladatelského domu Osvaldem Polívkou do dnešní podoby se roku 1906 otevřela druhá sezóna Topičova salonu – v roce 1907 tu představuje grafickou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde skupina Osma otevírá svou druhou výstavu, pokud bychom chtěli sledovat ty nejprogresivnější výstavní akce. Topičův salon měl však ambici zasáhnout co nejširší vrstvu čtenářů a příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí: vedle zmíněných výstav k nim patřily i další, například souborná výstava Miloše Jiránka nebo první výstavy Jana Zrzavého na prahu třetí sezony salonu roku 1918, ve dvacátých letech výstava Josefa Šímy, ve třicátých výstavy Zdenka Rykra doprovázené texty Jindřicha Chalupeckého, vedle nich však i expozice, které vycházely vstříc ustálenému sběratelskému zájmu. Stále žádanými byli Max Švabinský nebo Mucha, Ženíšek nebo Celda Klouček. Topičův salon zároveň prostředkoval i užité umění, kupříkladu sklo Zdenky Braunerové, Zrzavého šperky, nemluvě o výstavách plakátu a grafického designu.

Celý text

Topičův salon vznikl v roce 1894 jako výstavní síň a prodejna Topičova nakladatelství na Ferdinandově, dnes Národní třídě. Nevelká jednoduchá stavba protáhlého půdorysu s prosklenou železnou konstrukcí stropu podle návrhu architekta Jana Zeyera připomínala industriální architekturu, kterou bylo 19. století fascinováno jako nejmodernější stavební možností. Svou verzi modernosti se nakladatel se svým poradcem a výtvarníkem nakladatelství Viktorem Olivou od počátku snažil vložit i do výstavní činnosti, konfrontující české a evropské soudobé umění: rozsáhlá Výstava grafických umění v roce 1896 uvedla například na šedesát evropských grafiků, mezi nimi Toulouse-Lautreca, Ropse, Vogelera, i když z českých umělců jen Emila Orlika. Česká tvorba byla však prezentována dílem „kosmopolitů“ Luďka Marolda nebo Alfonse Muchy, salon podvakrát vystavil souborně dílo Mikoláše Alše, k němuž se hlásila nastupující generace mánesácké moderny. Tu také v roce 1898 salon představil na dvou výstavách SVU Mánes, propagovaných plakáty Arnošta Hofbauera, které otevřely éru moderního českého plakátu. Po přestavbě nakladatelského domu Osvaldem Polívkou do dnešní podoby se roku 1906 otevřela druhá sezóna Topičova salonu – v roce 1907 tu představuje grafickou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde skupina Osma otevírá svou druhou výstavu, pokud bychom chtěli sledovat ty nejprogresivnější výstavní akce. Topičův salon měl však ambici zasáhnout co nejširší vrstvu čtenářů a příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí: vedle zmíněných výstav k nim patřily i další, například souborná výstava Miloše Jiránka nebo první výstavy Jana Zrzavého na prahu třetí sezony salonu roku 1918, ve dvacátých letech výstava Josefa Šímy, ve třicátých výstavy Zdenka Rykra doprovázené texty Jindřicha Chalupeckého, vedle nich však i expozice, které vycházely vstříc ustálenému sběratelskému zájmu. Stále žádanými byli Max Švabinský nebo Mucha, Ženíšek nebo Celda Klouček. Topičův salon zároveň prostředkoval i užité umění, kupříkladu sklo Zdenky Braunerové, Zrzavého šperky, nemluvě o výstavách plakátu a grafického designu.

V roce 1936 prodal Topič svůj dům Jaroslavu Stránskému a postupně se do něj nastěhovaly všechny jeho podniky – hlavně Lidové noviny a nakladatelství František Borový. Ředitelem knihkupectví se stal Václav Poláček, někdejší spoluzakladatel Družstevní práce a nato i tajemník Aventina, nakladatelství, která spolupracovala s nejlepšími výtvarníky, grafickými úpravci a zároveň ve svých galeriích vyvíjela i výstavní činnost (Krásná jizba dp a Aventinská mansarda). Čtvrtý salon pod vedením Poláčkovým byl otevřen v suterénu nakladatelského domu v roce 1937 a svou aktivitu orientoval na soudobou tvorbu, až do roku 1949 procházely výstavní síní soubory významných autorů, jako byli Štyrský a Toyen, Josef Šíma, František Tichý, Václav Bartovský nebo tvorba členů Skupiny 42 a Sedm v říjnu. Jako mnoho jiných, nejen kulturních aktivit, končí Topičův salon likvidací nakladatelství v roce 1949, kdy byl přeměněn na Galerii Československého spisovatele. Výstavní síň Topičův salon byla obnovena v roce 2008. Prostory Topičova salonu zrekonstruoval a nyní užívá aukční dům 1. Art Consulting Brno. Výstavní a další kulturní činnosti zde organizuje Společnost Topičova salonu o. s. (viz Společnost Topičova salonu).

Krátký text

SPOLEČNOST TOPIČOVA SALONU O. S.

S aukčním domem spojuje Společnost Topičova salonu pouze místo činnosti a její předmět, tj. umění jako takové, nikoli způsob a náplň činnosti. Jde tedy o zcela nezávislé subjekty vzájemně participující při využití výstavních prostor Topičova salonu.

Činnost Společnosti Topičova salonu je tedy programově zcela nezávislá. Odbornost a vysokou kvalitu zajišťují kurátoři jednotlivých výstav, koordinaci výstavního programu jednatelka Společnosti společně s Výborem. Tím je umožněna kurátorská nezávislost a zároveň nezávislost Topičova salonu na jediném názoru. Kurátorům je tak poskytnut prostor pro čistě odbornou práci oproštěnou od koordinačních a realizačních úkolů.

Současný program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci. Dalším aspektem, uplatňujícím se v činnosti je pestrý doprovodný program – komentované prohlídky, tematické přednášky a výtvarné dílny. V galerii se pravidelně konají literární večery zaměřené na současné české básníky. Topičův salon se tak postupně stává kulturním centrem se širokou nabídkou aktivit.

Celý text

Společnost Topičova salonu z. s.

S aukčním domem spojuje Společnost Topičova salonu pouze místo činnosti a její předmět, tj. umění jako takové, nikoli způsob a náplň činnosti. Jde tedy o zcela nezávislé subjekty vzájemně participující při využití výstavních prostor Topičova salonu.

Činnost Společnosti Topičova salonu je tedy programově zcela nezávislá. Odbornost a vysokou kvalitu zajišťují kurátoři jednotlivých výstav, koordinaci výstavního programu jednatel Společnosti. Tím je umožněna kurátorská nezávislost a zároveň nezávislost Topičova salonu na jediném názoru. Kurátorům je tak poskytnut prostor pro čistě odbornou práci oproštěnou od koordinačních a realizačních úkolů. Program se orientuje na výrazné osobnosti české výtvarné a vyzvedá do popředí zejména autory nesporných kvalit, kteří jsou z různých důvodů nezaslouženě opomíjení nebo zapomínáni. Stejně tak nabízí prostor nastupující umělecké generaci.

Koncepce výstav

2008

Program byl v prvním roce budován na půdorysu tvorby pro české umění nesporných osobností, viděných ale v určitém kontextu, jako třeba v blízké tematice díla Jiřího Koláře, Karla Valtera, Čestmíra Kafky, Ivana Ouhela, Huga Demartiniho (koncept – místo, krajina, příroda). Výstavní soubory umělců byly představovány tematicky, ne průřezově nebo v nějaké obecné prezentaci. Na tyto výstavy programově navázala v projektu INtroCITY skupinová výstava mladých autorů, vybraných kurátorem Petrem Vaňousem.

2009

Základním tématem výstavního programu v Topičově salonu v roce 2009 byl člověk a jeho prostor. Program tak navázal a rozvíjel koncepci z roku 2008, která zvažovala různé způsoby pojetí krajiny a prostoru jako místa možného konání, prostoru lidské aktivity. Výstavami Otakara Slavíka, Dagmar Hochové, Antonína Střížka, Petra Veselého, Máriuse Kotrby či mladých autorů byly zastoupeny výstavy malířské, sochařské, fotografické, i nová média, a to jak projekty monografické, tak koncepční, hledající svorníky názorově a formálně různorodé tvorby současné mladé i střední generace (Černobílé zlaté město 09).

2010

V návaznosti na předchozí sezony se program ve třetím roce vrátil k tématu krajiny a lidské figury, které ukázal v odlišných reflexích. Na příklad projekt výstavy Jitky Válové představil její dílo ve zhuštěném výběru a alespoň zčásti v kontextu s tvorbou její sestry Květy. Výstava manželů Zorky a Jana Ságlových otevřela prostor ke konfrontaci jejich specifického pohledu na krajinu. Strukturální obrazy pohybu a světla Olgy Karlíkové připomněly autorku, která svou tvorbou přesáhla místní kontext. Především její záznamy zvuků přírody jsou v českém prostředí nezaměnitelné. Výstava Rudolfa Volrába připomněla osobnost, která nebyla dlouho výstavně zmiňována, jejíž vliv je však patrný u řady českých autorů 2. poloviny 20. století. Jitka Svobodová ukázala zejména autorčiny současné práce snažící se postihnout nestabilní nehmotné stavy, kouře, mraky. Výstava Dvě hodiny patnáct/ Zweistundenfünfzehn – představila mladé umělce z Drážďan a z Prahy.

2011

Zatímco předchozí ročníky rozvíjely především téma figury a jejího prostoru, soustředil se program v roce 2011 na citlivost a citovost, diference emocionálního uchopení dějů v určitém místě za určitých okolností a expresivitu jejich vyjádření. Jestliže u Daisy Mrázkové jsme mohli pozorovat zejména citlivost a hledání dokonalého a přitom osobního vyjádření barvou či tvarem, u Jana Merty sice nenápadně, ale přitom jistě, se projevila citovost (vztah k místu, osobě, či mravnosti), vymezená jeho citlivostí malířskou. U hlav Františka Pacíka byla citovost a expresivita převažující, podobně tomu bylo i na výstavě Dalibora Chatrného, který se soustředil na práci s textem. Marie Blabolilová se k citlivosti obracela ve svých Zastaveních a tajemných krajinách a zátiších plných tichého chvění. Výstava současných mladých autorů (Vladimír Véla, Viktor Pešat a Ondřej Maleček) již svým výstavním názvem EX naznačila vyšší míru citovosti až exaltovanosti.

2012

Téma předchozího ročníku bylo rozvíjeno i v dalším roce. Dílo vystavujících autorů o něm osobitě pojednává v různé míře. Jestliže u Jindřicha Zeithammla jsme mohli pozorovat zejména citlivost a hledání dokonalého, a přitom osobního vyjádření barvou či tvarem, v obrazech Vladimíra Nováka je vždy spjata krajina s člověkem. Je to otázka existenciální, a nejen rozumová, ale především citová. Stejně tak u Josefa Žáčka, v jehož případě jeho citovost, sice obsahově zašifrovaná, je reflexí dějů – situací, jimiž je bezprostředně obklopen a ke kterým vyjadřuje svůj kritický postoj. Výstava Geometrův zlý sen, koncipovaná Petrem Vaňousem, představila autory několika generací, kteří se ve své vizuální práci věnují revizi tradiční geometrie a objevování jejích nových forem. První z výstav o jednotlivých etapách Topičova salonu, výstava Karla Šlengera, nyní téměř neznámého, ale ve 4. Topičově salonu velmi úspěšného autora, připomněla 75. výročí vzniku 4. Topičova salonu. V dobovém kontextu s touto výstavou proběhla i fotografická výstava Alexandra Paula, která ilustrovala na příběhu významného fotografického ateliéru, firmy a osobnosti nejen dobovou atmosféru, ale i tehdejší vynikající úroveň české fotografie.

2013

Výběr autorů na rok 2013 vyzdvihuje téma hledání osobního řádu v dílech umělců formálně různorodých – od sisyfovského snažení Jánuše Kubíčka stále hledat a nacházet výtvarný tvar, výraz a barevnou i tvaroslovnou harmonii, přes vcítění se do řádu přírody v obrazech Vladimíra Kokolii, přes chaos a řád, emoce a racionalitu v grafických pracích a pracích na papíře Marie Filippovové, nově, jako náhradu v programu, osobní hledání a poznání Richarda Konvičky. Toto hledání vlastního, osobního řádu spolu se řádem obecně platným, je završeno výstavou Diskrétní transformace, v níž kurátor Petr Vaňous vnímá echo, náznaky nového procesu, v němž postupně zanikají tradiční představy o uměleckých normách a místo nich nastupují rozmanité trajektorie individuálních autorských cest, kterými však jako by prosvítaly obrysy jakési nové zákonitosti. Výstavní plán 2013 připomíná 95. výročí vzniku 3. Topičova salonu (1918 – 1936) výstavou prací Julie Winterové-Mezerové, rodačky z Úpice, která byla významnou ženskou malířskou meziválečného období a v Topičově salonu za svého života dvakrát vystavovala.

2014

Výstavní plán roku 2014 se zaměřil na spirituální tématiku a hledání duchovních hodnot. Filosofické a morální otázky položil divákům svou přehlídkou Svatopluk Klimeš a doutil návštěvníky hledět do vlastního nitra. Výstavou Jiřího Štourače se zas podařilo poukázat na ticho a chvění, křesťanské hodnoty i rodinné snímky z běžného života, v nichž Boha lze spatřovat každodenně. Společná výstava manželů Elsi a Františka Kynclových se v Topičově salonu otevřel prostor pro hledání řádu a schémat vzniku světa a jeho přirozených zákonitostí. Čtvrtý ročník studentského projektu CRASHTEST nazvaný Bože, cože?! pátral v nejaktuálnějším uměleckém prostředí po spirituálních hodnotách a přechodu do jiných světů. Karol Ondreička probudil fantazii návštěvníků a zavedl otázky do světa Hieronyma Bosche. Kosmologií a řádem se zabýval ve své výstavě i Luděk Filipský, který v Topičově salonu vystavil obrazy i prostorové instalace. Rok ukončila velkolepá jubilejní výstava obracející se k výročí 120 let Topičova salonu. Svou muzeální a historizující instalací evokovala původní Salon a představila nejvýznamnější umělce, kteří v galerii svého času vystavovali.

2015

Rok přeměny a přerodu byl započat výstavou A. R. Penck a Lubomír Typlt, na níž se v jednom sále potkal učitel se svým žákem. Druhou výstavou roku se stala skupinová výstava nejmladší a střední umělecké generace nazvaná Jehla v kupce sena. O přeměnu se pokusila i Alena Kučerová výstavou postup, kde bylo poukázáno na celoživotní dílo autorky a výstava se stala poctou umělkyni. Michaela Maupicová společně s Mílou Preslovou vnesly do roku Ženy a proměny světlo svou vstavou Mezičas, na které byly k vidění obrazy, plastiky a fotografie. Další ročník CRASHTESTU: Transmise se zabýval 3D tiskem a změnami v pojetí tradičních uměleckých oborů. Výstava Zbyňka Sedleckého byla zacílena na nejnovější autorovu tvorbu a jeho zájem o „fotografické“ zachycení skutečnosti a její transformaci do obrazu. Rok zakončila jublejní výstava k období let 1950-1991, kdy galerie fungovala pod hlavičkou nakladatelství Československého spisovatele. Pro důstojnou oslavu a dovršení roku transformace a Ženy byla vybrána Naděžda Plíšková. Její tvorba byla představena plastikami a grafickými pracemi.

2016

Rok byl zahájen skupinovou výstavou maldých umělců Materiálový experiment. Následovaly monumentální a haptické Statuofilie Jana Kováříka, betonové sochy a magické abstraktní krajiny Tomáše Polcara, Intimita obrazů a kreseb Anežky Kovalové, tvrdost, žert a ženskost Margity Titlové Ylovsky a barevné nekonceptuální malby Miloslava Mouchy. rok byl doplněn o dalš ročník studentské výstavy CRASHTEST6, která se obrátila k performance a happeningu.

 

Společnost Topičova salonu o.s.

Založena v listopadu 2007, č. j. VS/1-1/69489/07-R

IČ: 22693271

Bankovní spojení: Raiffeisen Bank, č. ú.: 7348249001/5500

Kontakt:+420 721 462 414, info@topicuvsalon.cz

Společnost Topičova salonu je občanské sdružení vzniklé za účelem provozování výstavní a další kulturní činnosti v Topičově salonu. Mezi jeho další aktivity patří vydavatelská činnost.

Jednatelkou Společnosti je Anna Stárková. Členkami výboru jsou Zuzana Minářová a Kateřina Turková.

Řadoví členové jsou: Petr Vaňous, Milan Pech, Lucie Šiklová, Lucie Preissová, Eva Holá a Nikolaj Ivaskiv.

Čestné členství náleží: Pavel Preiss, Jiří Kuthan a Jaroslava Šiktancová.

Spolupráce – Magdalena Juříková, Marie Klimešová, Jiří Machalický, Ivan Neumann, Marek Pokorný, Alena Potůčková, Petr Rezek, Jan Rous, Jiří Valoch, Jaromír Zemina, Petr Zhoř, Jindřich Nosek, Irena Lehkoživová, Barbora Špičáková, Karel Oujezdský, Miroslava Hlaváčková, Marianna Placáková, Adéla Machová, alice Hekrdlová, Petr Šámal, Petr Štembera, Tatjana Štemberová, Tomáš Winter, Matěj Šatava, Iva Mladičová, Jana Cermanová, Hana Larvová, Petr Wittlich Richard Drury, Michal Janata a další.

ZÁKLADNÍ PARTNEŘI

1. Art Consulting Brno a MUDr Martin Jan Stránský s rodinou

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

ARTmap, ČRo 3 – Vltava

SPONZOŘI A DONÁTOŘI

2008 Avers, Gaved, KANT, Kovalam, Lapas, Pragoplakát, Radiocom
2009 Avers, Kovalam, Pražská plynárenská a.s., Radiocom, Roche
2011 Českoněmecký fond budoucnosti, 2013 B. Brůhová

VÝSTAVNÍ ČINNOST PODPORUJÍ
Ministerstvo kultury, Magistrát hlavního města Prahy, Městská část Praha 1, Státní fond kultury ČR

 

SPONZOŘI A DÁRCI

Vážení přátelé Topičova salonu!

Pokud Vám jsou obsah a forma výstavní i nevýstavní činnosti v Topičově salonu a klubu blízké a pro vás zajímavé a máte zájem o jejich pokračování a zdokonalování v dalších letech, máte možnost všechny naše činnosti podpořit nejen svými návštěvami, které nás těší, ale také svým sponzorováním či osobním finančním darem, nebo i jinak.
Budeme to považovat za velké uznání naší činnost a doklad vaší nezištnosti. Jméno vaší firmy, nebo Vaše jméno bude prezentováno na našich stránkách včetně případného odkazu na vaše internetové stránky. Za vaši pomoc předem děkujeme.

Krátký text

Informace pro návštěvníky:

Kontakty:

adresa: Národní 9, Praha 1, 1. patro mail: info@topicuvsalon.cz telefon: +420 721 462 414

Máme otevřeno:

Po, čt, pá: 10 – 17 hodin

Út, st: 10 – 18 hodin

O státních svátcích a ve dnech pracovního klidu zavřeno.

ZÁKLADNÍ VSTUPNÉ:

Jedna výstava: 60 Kč

Obě výstavy: 80 Kč
(nebo jedna výstava v obou částech Salonu)

SNÍŽENÉ VSTUPNÉ
Členové klubu Art+Antiques, ČRo3–Vltava – po předložení klubové průkazky
Členové Asociace výtvarných pedagogů
Důchodci, mládež od 15 let – po předložení OP
Studenti a odborní pracovníci uměleckých škol a ústavů – po předložení průkazu školy či ústavu

Jedna výstava: 30 Kč

Obě výstavy: 40 Kč
(nebo jedna výstava v obou částech Salonu)

Skupinová vstupenka: á 20 Kč

(organizovaná skupina nad 10 osob) 

ZDARMA

Děti do 15 let, zdravotně postižení – po předložení průkazu ZTP
Novináři – po předložení novinářského průkazu
 

Upozornění!

V případě výstav v Klubu, výstav v obou prostorách Topičova salonu a nevýstavních akcí, je změna tarifu vyznačena na internetových stránkách v textu oznámení výstav a v recepci Topičova salonu   Po předložení zakoupené vstupenky z Topičova salonu v Národní kavárně Národní 11, Praha 1, vám bude poskytnuta na vaši konzumaci desetiprocentní sleva.   V případě zájmu o pronájem prostor pro pořádání kulturních a společenských akcí ( výstavy, přednášky, školení,firemní akce apod.) kontaktujte 1. Art Consulting Brno – Praha. Ivana Hanzlová – e-mail: praha@acb.cz, tel: 224 232 500, 603 424 913.

Prodej:

Umělecká díla a předměty

Společnost Topičova salonu nabízí k prodeji díla umělců, kteří v Salonu vystavovali nebo jsou výstavní koncepci názorově blízcí (např. Tomáš Císařovský, Jitka Válová, Petr Nikl, Vladimír Novák, Marius Kotrba).

Umělecké publikace a knihy

K prodeji jsou taktéž publikace autorů v salonu v minulosti vystavujících, knihy Zdeňka Vašíčka a vybrané umělecké publikace nakladatelství: Baobab, Barrister & Principal, Gallery, Gasset, Grantis, Paseka, Kant, Triáda, Trigon a další.

Více o aktuální nabídce k doptání na pokladně.